Prodal jsem podíl ve firmě, ale nechtěl jsem se stát investorem na plný úvazek

Spolu s kolegy jsme postavili globální IT firmu. Před časem jsem prodal část svého podílu a přestal se účastnit každodenního řízení – vedení lidí mě nikdy nebavilo tolik jako samotné programování. Věděl jsem, že s takovým objemem prostředků bude potřeba dál pracovat – ale zároveň jsem cítil, že nechci sklouznout do nové práce jménem „správa majetku“. Mám jiné priority než sledovat trhy nebo trávit hodiny přemýšlením, kam investovat. Investování na vlastní pěst by pro mě nedopadlo dobře. Nechtěl jsem se to učit metodou pokus–omyl. Chtěl jsem si zjednodušit život, získat čas a věnovat se tomu, co má pro mě skutečný smysl.

Cimpel & partneři? Vyhráli balancem mezi tvrdými daty a lidským přístupem

Na Jiřího Cimpela jsem narazil díky jeho podcastu. Věci, o kterých mluvil, mi daly odpovědi na otázky, které jsem si tehdy začínal klást. Oslovil jsem víc poradců – mezi nimi i známé velké značky – ale osobní chemie u Jiřího prostě fungovala. Byl jiný. Autentický, lidský, upřímný. Zajímal se o to, co chci s penězi opravdu dokázat – ne jen kolik vydělají. Líbí se mi jeho holistický přístup: propojuje strategii, hodnoty i konkrétní nástroje. U jiných jsem často cítil strojenost, nebo dokonce určitou vlezlost. Tady jsem měl jasno.

Nemám potřebu majetek akumulovat. Hledám způsob, jak mu dát smysl, podělit se a pomoci těm, co neměli tolik štěstí

Díky nastavení, které jsme společně vytvořili, vůbec nemusím řešit, co se děje na akciových trzích. Pravidelně dostanu report, jednou ročně se sejdu s Jiřím – a jinak to pouštím z hlavy. Můžu se věnovat tomu, co mě baví: programování, cestování s rodinou. Peníze jsem nikdy nevnímal jako cíl, spíš jako prostředek k tvorbě. Teď řešíme, jak jim dát dlouhodobý smysl – třeba formou nadace nebo trustu, který by podpořil vzdělávání dětí z méně privilegovaných prostředí. Rodina jako taková ten majetek beze zbytku nevyužije – a já cítím odpovědnost, aby jeho hodnota mohla sloužit i dál.