Možná jste v médiích zaznamenali případ muže, který dostal 3 roky natvrdo za to, že po smrti své manželky převedl z jejího účtu 300 000 Kč. Takový trest přijde mnohým nepřiměřeně přísný. Ponechme ale nyní stranou hodnocení samotného trestu a pojďme se podívat, čím se muž provinil a jak můžete podobné situaci předejít. Dědictví a vše, co s ním souvisí, byste totiž měli řešit zavčasu, abyste svým blízkým usnadnili i tak těžké chvíle.
Co se tedy stalo?
Muž se dopustil trestného činu tím, že po smrti své manželky bez toho, aniž by měl dispoziční právo k jejímu bankovnímu účtu, použil přihlašovací údaje, které mu před svou smrtí svěřila, a poslal si částku 296 000 Kč na účet své obchodní společnosti. Podle soudu si byl muž vědom, že není jediný dědic a že peníze na bankovním účtu měly být předmětem pozůstalostního řízení. Za to ho obecné soudy uznaly vinným přečinem podvodu, přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Obecné soudy mu uložily úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Muž se poté obrátil na Ústavní soud a podal ústavní stížnost, ve které se domáhal zrušení uvedených rozhodnutí. Muž namítal, že jako manžel byl spoluvlastníkem peněz, a navíc má přístupové údaje po svobodném sdělení od manželky. Tvrdil, že proto peníze mohl použít. Nicméně Ústavní soud se ztotožnil se závěry obecných soudů a uvedl, že obecné soudy srozumitelně vysvětlily, že k nabytí dědictví dochází až na základě rozhodnutí soudu, a to ve prospěch osoby, jejíž dědické právo bylo prokázáno. K nabytí dědictví nedochází na základě smrti zůstavitele. Ale je nutná úřední ingerence státu. Muž neprokázal během soudních řízení jakékoliv oprávnění majetek po jeho manželce do rozhodnutí soudu spravovat.
