Kellner: konec iluze, že máme čas
Pamatujete si, kde jste byli, když jste se dozvěděli, že zemřel Petr Kellner? Pro spoustu lidí to nebyla jen zpráva. Byl to moment, kdy se v českém byznysu na chvíli zastavil čas. Odešel člověk, který působil nedotknutelně. Člověk, u kterého by vás ani nenapadlo, že tady jednou nebude.
Bylo 27. března 2021. Zpráva přišla náhle a bez varování. Nejbohatší Čech zahynul při heliskiingu na Aljašce.
V tu chvíli si i ti nejbohatší naplno uvědomili, že existuje něco, co si za peníze nekoupí. ČAS. Najednou přestal být nekonečný. Přestal být něčím, s čím se dá vždycky počítat.
Do popředí se dostala témata, která se roky odkládala na někdy jindy. Závěti. Nástupnictví. Svěřenské fondy. Rodinné holdingové struktury. Všechno to, co mělo přijít „až budu starší“ nebo „až na to budu mít čas“.
Podle veřejně dostupných informací neměl Petr Kellner sepsanou závěť. Jeho majetek byl sice strukturovaný tak, aby jeho odchod ustál, přesto byly dopady uvnitř rodiny výrazné — a jsou patrné dodnes. Ve skupině PPF stále probíhají strukturální změny, odcházejí někteří členové rodiny, vyplácejí se podíly.
Kellnerova smrt byla v jednom výjimečná. Zasáhla všechny najednou, ve stejný okamžik.
Každého z nás ale čeká i mnohem osobnější zkušenost s křehkostí života. Přijde ve chvíli, kdy zemře první spolužák. První kamarád. Někdo, kdo je stejně starý jako vy.
A vy začnete přemýšlet, co se stane s vaším majetkem, až tady jednou nebudete. Otázky, které jste dlouho odkládali, jsou najednou naléhavé.
- „Je moje rodina připravená majetek převzít?“
- „Dokáže ho udržet a spravovat?“
- „Nerozbije majetek rodinné vztahy?“
Covid: svoboda přestává být samozřejmostí
Zavřené hranice. Prázdná letiště. Zrušené lety. Pas, který vám byl najednou k ničemu. Nemohli jste odjet, i kdybyste chtěli. Nemohli jste se vrátit, i kdybyste potřebovali.
Pohyb se zúžil na minimum. V některých chvílích až na hranice okresu.
Lidé trávili týdny zavření doma. Vycházeli jen pro to nejnutnější. Objednávky přebírali u dveří, bez kontaktu. Svět, na který jsme byli zvyklí, přestal fungovat. To, co dřív působilo samozřejmě — rozhodnout se, kam pojedu, kde budu žít, kde strávím další týdny — se během pár dní změnilo v nedostupný luxus.
Pandemie ukázala, že mít peníze nestačí.
Ve světě bohatých se začala skloňovat témata, která dřív nikdo neřešil. Krizové plány. Druhé občanství. Možnost dlouhodobého pobytu v jiné zemi.
Novou hodnotou se stala schopnost pohybu. Schopnost zareagovat a přesunout se včas, dokud to ještě jde. Protože jakmile se hranice zavřou, možnosti se dramaticky zúží. A ani sebelíp připravené zázemí vám nepomůže, pokud se k němu nedostanete.
Otevřely se i otázky kolem zdravotních jistot. Ukázalo se, jak rychle se systém dokáže zahltit — a že pak nejde jen o krizové situace, ale i o úplně běžnou péči.
A pak tu byla jedna věc, o které se v souvislosti s bohatstvím mluví málokdy. V takových chvílích se nevyplatí být sám. Když se svět zmenší na pár metrů kolem vás, začne mnohem víc záležet na tom, s kým ho sdílíte. Jak fungují vztahy. Sousedská výpomoc. Ohleduplnost. To jsou najednou docela jiné hodnoty než výnos portfolia.
Finanční trhy přitom celou tu dobu zvládly překvapivě dobře. Ekonomika byla na podobnou situaci připravenější, než jsme čekali. Pro peníze to tragédie nebyla. Pro lidské příběhy za mnoha zavřenými dveřmi ano.
Válka na Ukrajině: návrat zapomenutého rizika
Dlouhé roky jsme žili v přesvědčení, že válka do našeho světa nepatří. Že je to něco vzdáleného. Něco, co se děje jinde. Co patří minulosti.
Pak jsme se probudili do 24. února 2022. Válka přestala být abstraktním pojmem. A Evropa, kterou jsme brali jako danou, se začala měnit.
Najednou se otevíraly otázky, které by nás ještě týden předtím nenapadly.
- „Kde chci být, kdyby se to zhoršilo?“
- „Mám zůstat ve střední Evropě, v západní, nebo radši někde úplně mimo?“
- „Je rozumné mít celý majetek v jedné zemi?“
Mnozí si uvědomili, že mít všechny peníze v české bance a všechny nemovitosti v Česku je příliš velká sázka na jednu kartu. A začali majetek postupně přesouvat i do zahraničních struktur a platforem.
V movitějších rodinách se otevřela témata přeshraničních majetkových struktur. Zahraniční společnosti. Trusty. Nadační uspořádání. Věci, které dřív nepřipadaly v úvahu, se staly součástí běžných rozhovorů.
Diverzifikace přestala být jen otázkou tříd aktiv. Stala se otázkou geografie. Otázkou toho, kde — a v jakých strukturách — svůj majetek vlastně držíte.
Inflace: tichý nepřítel majetku
Předchozí události přišly zvenku a udeřily náhle. Inflace je jiná. Plíží se pomalu, tiše, a dlouho si jí nevšimnete. Až do chvíle, kdy zjistíte, že to, co jste měli „bezpečně uložené“, má najednou výrazně menší hodnotu.
Po letech nízkých sazeb, kdy byla cena peněz skoro zanedbatelná, přišel šok. Inflace vyskočila nad 15 %. Hypotéky, které se ještě nedávno úročily pod dvěma procenty, se přehouply přes šest. A ti, kdo drželi hotovost v přesvědčení, že jsou v bezpečí, zjistili, že jejich majetek tiše ztrácí na hodnotě.
Držet hotovost znamená chudnout. To platilo vždycky. Jen jsme na to v letech levných peněz zapomněli. V roce 2022 si to připomněli všichni. Nejen bohatí.
Svět se mění. Co zůstává?
Každá z těch událostí měla jinou podobu. Jiný spouštěč. Jiný dopad.
Smrt, která připomněla, že čas není samozřejmost.
Pandemie, která ukázala, že svoboda může zmizet během pár dní.
Válka, která vrátila do hry rizika, o kterých jsme si mysleli, že už neexistují.
A inflace, která tiše předvedla, že ani peníze samy o sobě nejsou jistota.
Společné měly jediné. Změnily způsob myšlení.
Když se na těch deset let dívám zpětně, vidím jeden společný rys. Žádnou z těch událostí nešlo předvídat. Nikdo z mých klientů — ať byl jakkoli připravený a jakkoli bohatý — neměl ani jednu z nich pod kontrolou.
A přesně to změnilo základní otázku, kterou si dnes lidé s majetkem kladou. Dřív zněla: Jak vydělat víc? Dnes zní: Jsem připravený na to, co neovlivním?
Je to jemný, ale zásadní posun. Připravenost totiž neznamená, že příští krizi uhodnete. To nedokáže nikdo. Znamená, že svůj majetek — a svoji rodinu — postavíte tak, aby unesly i to, co nečekáte. Aby měly rezervu. Aby nestály na jediné zemi, jediné měně a jediném člověku, který všemu rozumí.
A je tu ještě jedna věc, kterou těch deset let ukázalo. Ti nejbohatší zjistili, že peníze samy o sobě neznamenají bezpečí. Bezpečí je čas, který vám zbývá. Svoboda se rozhodnout. Rodina, která drží pohromadě. Lidé, kteří stojí vedle vás, když se svět na chvíli zmenší.
Další dekáda přinese svoje vlastní okamžiky, které dnes nikdo neplánuje. Nevím, jaké budou. Vím ale, že přijdou. A jediná otázka, na které bude doopravdy záležet, je tahle:
Přenese to, co jste vybudovali, vaši rodinu i přes to, co nemáte pod kontrolou?
Na tuhle otázku se nedá odpovědět za pět minut. Dá se na ni ale připravit — v klidu, s předstihem a s někým, kdo u toho přemýšlí s vámi. Pokud cítíte, že je čas si ji položit nahlas, ozvěte se mi.
