Zajímavější je, co se po maximu děje. V ročním horizontu od každého z těch 1 325 maxim klesl index o více než deset procent pouze v devíti procentech případů, v tříletém horizontu ve dvou procentech a v pětiletém dokonce ani jednou. I investor, který by kupoval výhradně na maximech, tedy člověk s tím nejhorším možným časováním, jaké si dokážete představit, by na pětiletém horizontu dosáhl 10,5 % ročně proti 11,4 % průměru indexu. Rozdíl tedy existuje. Ale je to rozdíl mezi dobrým a o něco lepším výsledkem, ne mezi ziskem a katastrofou.
Aby to nevyznělo jako obhajoba nakupování za každou cenu. Ocenění roli hraje. Forwardové P/E amerického indexu se dnes pohybuje kolem dvacetinásobku zisků oproti desetiletému průměru devatenáctinásobku. Shillerovo CAPE je nejvýš od technologické bubliny. To jsou ale argumenty pro střízlivější očekávání a širší diverzifikaci, ne pro čekání v hotovosti.
3 rizika, ze kterých vidíte jen jedno
Když s rodinou řešíme vstup do trhu, kreslím jim na papír tři rizika. Skoro každý klient přichází jen s tím prvním.
Riziko vstupu. Nakoupím a trh spadne o dvacet procent. Je viditelné, je nepříjemné a je dočasné. V horizontu deseti a více let hraje nejmenší roli.
Riziko nečinnosti. Hotovost nominálně neklesá, jen tiše ztrácí kupní sílu. Na výpisu z účtu nikdy neuvidíte červené číslo, a právě proto se toto riziko tak snadno přehlédne. Přitom je jediné, u kterého ztráta není pravděpodobná, ale prakticky jistá.
Riziko chování. Správná otázka nezní „Spadne trh?“, ale „Vydržím to, když spadne?“. O tomto riziku se mluví nejméně, protože se přiznává nejhůř. Přesto je to jediné, které můžete skutečně řídit.
První riziko vidíte dopředu. Druhé je téměř jisté. A jen to třetí máte ve svých rukou. Právě proto by z něj měla vycházet vaše rozhodnutí.
Horizont, harmonogram, disciplína
Když se s rodinou dostaneme do bodu, kdy je jasné, že čekání na signál nikam nevede, postupujeme ve třech krocích. Nejsou složité. Jejich hodnota je v tom, že vzniknou dřív, než na ně přijde řada.
Horizont. Rozdělíme peníze podle toho, kdy je rodina bude potřebovat, ne podle toho, co si zrovna myslíme o trhu. Peníze na tři roky dopředu do trhu nepatří. U peněz s horizontem dvaceti let je naopak skutečným rizikem účet.
Harmonogram. U dlouhé části majetku napíšeme dopředu, co se kupuje, v jakých tranších a ke kterým datům. Vše sepsané dřív, než přijde den nákupu.
Disciplína. Stanovíme si jedno pravidlo: harmonogram se mění jen z důvodů na straně rodiny. Tedy když se změní vaše cíle nebo potřeba likvidity. Nikdy kvůli tomu, co právě dělá trh.
Tři kroky se vejdou na jednu stránku. My je zapisujeme do investičního prohlášení, protože dokument, který existuje, se dodržuje výrazně lépe než předsevzetí.
Jak to skončilo
Vrátím se ke klientovi z úvodu. Po letošní červnové schůzce jsme neudělali ani „zainvestovat teď“, ani „počkat“. Rezerva a plánované výdaje na tři roky dopředu, tedy dostudování dvou dětí, dům pro dceru a provozní rezerva holdingu, zůstaly krátkodobé a konzervativní. Zbytek, tedy jádro rodinného kapitálu s horizontem dvaceti let a více, jsme investovali podle harmonogramu investičního plánu.
Samozřejmě můžete namítnout, že rozložení nákupů v čase snižuje výnos. Máte pravdu. Vanguard opakovaně ukázal, že jednorázový vstup vede k lepším výsledkům přibližně ve dvou třetinách historických období. Rozložení v čase tedy není cesta k vyššímu výnosu. Je to cena, kterou platíte za to, že dodržíte plán namísto nekonečného čekání na „ten pravý okamžik“.
Nejtěžší nebývá první tranše. Nejtěžší bývá ta třetí, kterou kupujete po dvou měsících dalšího růstu. Tam se otázka „Nepočkám ještě?“ vrátí v plné síle. Rozdíl bývá jen v tom, že otázka už tentokrát není na programu. Rozhodnutí padlo dřív.
O co se hraje
Když rozhodnutí neuděláte, neztrácíte procenta. Ztrácíte roky, kdy kapitál mohl pracovat. A ty se nedají dohnat žádným pozdějším výnosem. A ztrácíte ještě něco méně viditelného: druhá generace jednou nepřebírá jen majetek, ale i způsob, jakým se v rodině rozhoduje. Neinvestovaná hotovost na účtu je také rozhodnutí, jen ho nikdo nevyslovil nahlas.
Když rozhodnutí naopak uděláte, změní se jedna konkrétní věc. Až vám příště někdo řekne, že trh je na historickém maximu, nebude to informace, se kterou musíte něco dělat. Bude to jen zpráva o trhu.
