Letos v březnu se na jednom investičním webu objevila tabulka z finančního úřadu. Anonymizovaná, k daňovému poradci se dostala omylem. V záhlaví sloupců stálo: finanční instituce, rodné číslo, zůstatek účtu, kód platby, částka. V prvním sloupci jména jako Interactive Brokers, Degiro, Saxo Bank, eToro… V kódu platby nejčastěji CRS503 – hrubé výnosy z prodeje finančních aktiv. Částky od desítek tisíc po stovky milionů.
A poslední sloupec – Výsledek řízení – je prázdný.
Ta tabulka krásně ilustruje jediné. Co by se ještě před pár lety dalo považovat za drobnou nepořádnost, dnes v mnoha podnikatelských rodinách přerůstá v jasné riziko. Otázka totiž už dávno nezní, jestli finanční úřad o vašich investicích ví. Otázkou je, kdo mu je vysvětlí dřív – jestli vy, nebo on sám sobě.
Firma je doma. Investice jsou cizina
Tu scénu znám v několika obměnách. Podnikatel má účetní, která mu dvacet let bezchybně vede firmu. Zná každou fakturu, hlídá DPH, uzávěrka sedí na korunu. Na jaře jí pošlete výpis z brokera – dvacet stránek v angličtině, pět měn, dividendy z osmi zemí – a čekáte, že si s tím poradí jako se vším ostatním.
Od účetní přichází jen stručná odpověď: „To jsou zahraniční papíry, to my neřešíme.“ Nebo: „Když jste nic nevybral na český účet, tak to není příjem.“ Nebo – a to je ta nejnebezpečnější varianta – mlčení. Výpis se založí, řádek v daňovém přiznání zůstane prázdný a všichni se tváří, že žádné zisky nebyly. Protože je jednodušší nevidět než přiznat, že tomu člověk nerozumí.
Neberte to jako obžalobu účetních. Firemní účetnictví a zdanění investic soukromé osoby jsou dvě různé disciplíny. Asi jako kardiolog a ortoped, obojí je medicína, ale s kolenem byste ke kardiologovi nešli. Podvojné účetnictví firmy nemá s § 8 a 10 zákona o daních z příjmů, s časovým testem, se zápočtem daně sražené v zahraničí ani s metodou párování nákupů a prodejů nic společného. Chyba není v účetní. Chyba je v zadání: nikdo jí to nikdy nesvěřil, jen to na ni tiše spadlo.
Tohle je ta slepá skvrna, o které mluvím. Nikomu nepatří a roste úměrně vašemu majetku.
Úřad nevidí zisk. Vidí obrat
Aby bylo jasné, o čem mluvíme. Od roku 2017 si daňové správy automaticky vyměňují informace o finančních účtech svých rezidentů. Podle OECD si v roce 2024 vyměnily údaje o 171 milionech účtů v hodnotě téměř 13 bilionů eur a přes 80 % z nich se úřadům podařilo spárovat s konkrétním poplatníkem. Česká Finanční správa uvádí, že v jediném roce obdržela 1,6 milionu záznamů od 92 zemí.
Co v těch záznamech je, se často podceňuje. Zůstatek účtu, dividendy, úroky… a hrubé výnosy z prodeje. Tedy ne váš zisk. Ale váš obrat!
Představte si, že jste loni prodali cenné papíry za 30 milionů. Nakoupili jste je za 28 milionů před pěti lety, takže jste splnili časový test a daň neplatíte. V pořádku. Jenže úřad ve své tabulce vidí jen jedno číslo: 30 milionů, kód CRS503. Neví, za kolik jste nakoupili ani jak dlouho jste je drželi. A pokud jste je nevyplnili v přiznání, nemá od vás úřad nic, čím by si to vysvětlil.
V tu chvíli se otáčí důkazní břemeno. Vy dokazujete, že těch třicet milionů je osvobozených – dva, tři, při kontrole klidně deset let zpětně. S výpisy od brokera, který mezitím změnil platformu. S kurzem, který nikdo nezapsal. S nabývací cenou, kterou si pamatujete jen přibližně.
V Británii tenhle mechanismus běží naplno. Tamní berní úřad posílá ročně přes dvacet tisíc dopisů lidem, u nichž mu data ze zahraničí nesedí s přiznáním. Jen za poslední rok v reakci na ně přišlo přes osm a půl tisíce dobrovolných doznání. Indie poslala podobné upozornění SMSkou a třicet tisíc lidí si opravilo přiznání samo. I u nás už má Finanční správa svůj model „nejdřív dopis, potom kontrola“. V akci, které říká Daňové echo, oslovila přes pět tisíc lidí a dobrovolně lidé opravili údaje v daňových přiznáních za 68 milionů korun. Zatím šlo o slevy na manžela, penzijní spoření nebo hazard. Investice ze zahraničí na řadě ještě nebyly. Ta tabulka z března ale říká, že data jsou připravená.
Mlčení je jediná strategie, kterou úřad odhalí sám
Věta „žádné zisky nebyly,“ je ve většině případů prostě nepravdivá. I když jste nic neprodali.
Dividendy z distribučního ETF jsou příjem v roce, kdy přišly, bez ohledu na to, že zůstaly u brokera. Úroky z dluhopisů také. Osvobození drobných prodejů do sta tisíc korun ročně se počítá z příjmu, ne ze zisku. Kdo prodá za 150 tisíc s nulovým ziskem, přiznání podává, i když daň vyjde nula. Dividenda z Rakouska přijde zdaněná 27,5 %. Započíst si u nás smíte jen 10 % – smluvní sazbu – takže 5 % doplatíte českému úřadu a o zbylých 17,5 % musíte požádat zpět v Rakousku. Kdo to neudělá, nechá z každých 10 000 Kč dividendy ležet 1 750 Kč. U portfolia, které vyplácí na dividendách pár milionů ročně, jsou to statisíce.
A teď sama podstata celého tohoto článku. Když daň doměří úřad, přidá k ní penále 20 % a úrok z prodlení, letos přes 10 % ročně. Když ji opravíte sami dodatečným přiznáním, penále nevzniká – platíte daň a úrok. Hranice, od které jde o trestný čin, je u krácení daně 100 000 Kč. Rozdíl mezi „nevěděl jsem a opravil jsem to“ a „nevěděl jsem a čekal jsem“ tedy není kosmetický. Je to rozdíl mezi administrativní chybou a trestním řízením.
Mlčení není daňová strategie. Je to jediná strategie, kterou umí úřad odhalit automaticky – protože k tomu potřebuje jen jednu tabulku a jeden prázdný řádek.
Tři věci, které musí umět ten, kdo vám dělá daně
Když u nových klientských rodin procházíme, jak se jejich investice danily doposud, díváme se na tři věci. Říkám jim mapa, metoda a důkaz.
Mapa
Všechny účty, všechny typy příjmů se zde sejdou na jednom místě – včetně těch, které nikdy nedorazily na český účet. Dividendy, úroky, prodeje, daň sražená v zahraničí, akumulační versus distribuční fondy… Bez mapy se nedá ani říct, kolik toho vlastně je. Většina rodin, které k nám přicházejí, ji nemá. Mají pět různých přihlášení a jeden excel.
Metoda
Zákon vám dává na výběr, ale zvolené metody se musíte držet po celý rok. Nabývací cenu při postupných nákupech počítáte buď metodou FIFO, nebo váženým průměrem. Ne oběma. Cizí měnu přepočítáváte buď jednotným kurzem, nebo denním kurzem ČNB, ne oběma. Ztráty z prodeje cenných papírů se dají odečíst jen proti ziskům z prodeje cenných papírů v tomtéž roce; do dalšího roku se nepřenášejí. Prodej v prosinci a prodej v lednu jsou tak dvě různé daně. A pro prodeje z roku 2025 ještě platí strop osvobození čtyřicet milionů korun, u kterého lze jako výdaj uplatnit hodnotu k 31. prosinci 2024 – od letošního ledna je tento strop zrušený. Dvě stejná portfolia, dvě různé daně, bez porušení jediného paragrafu. To není optimalizace. To je řemeslo.
Důkaz
Potřebujete papíry, které obstojí i v roce 2032, až se někdo zeptá na rok 2026. Datum a cena nákupu ke každé pozici, potvrzení o dani sražené v zahraničí, formulář, kterým jste americkému brokerovi doložili, že nejste Američan. Brokeři se slučují, účty se ruší, výpisy za starší roky se shánějí týdny… Důkazy si buď budujete průběžně, nebo je pak sestavujete pod tlakem – a pod tlakem vznikají chyby.
Kdo to má dělat? Firemní účetní ne, ta má svou práci. Broker ne, ten nezná českou daň. Vy sami ne – na to jste svůj čas nevydělávali. Zbývá daňový poradce, který investice skutečně dělá. Nebo správce majetku, který mapu vede průběžně, protože bez ní stejně nemůže spravovat nic. U nás to bereme jako součást správy, ne jako jarní administrativu. Kdo zná daňový dopad prodeje dřív, než prodá, rozhoduje jinak než ten, kdo se ho dozví v dubnu.
Ten prázdný sloupec „Výsledek řízení" se jednou zaplní. Otázka je, jestli do něj první větu vepíšete vy, nebo úředník, který ví o vašem portfoliu jediné číslo.
Položte tento týden jedinou otázku člověku, který vám dělá daně: „Kolik jsem loni zaplatil na dani ze svých investic – a z čeho přesně?“ Pokud odpověď přijde do minuty, máte to v pořádku. Pokud přijde ticho, víte, kde začít.
A pokud to ticho znáte, rád si o tom popovídám. Bez závazků.
