Pokud si chcete poslechnout rozšířenou verzi Aktualit z finančních trhů, kterou jsme točili pro náš Investiční podcast: Cesta rentiéra, můžete si ji poslechnout na SoundCloud: Investiční výhledy C&P srpen 2026 nebo na youtube: Investiční výhledy C&P srpen 2026.

Textový přepis

Akciové trhy na maximech a také spořivost evropských investorů oproti těm americkým. To a mnohem víc rozebereme v dnešních Aktualitách z finančních trhů. Jmenuji se Jiří Cimpel a vítám vás u tohoto prázdninového dílu.

Pojďme začít rovnou pohledem na finanční trhy, konkrétně na ty akciové. Můžeme vidět, že od začátku roku jsme poblíž maxim, a to samozřejmě historických maxim, nejen těch letošních. Jsme přibližně na úrovni 10 % u evropských akcií a 12 %, nebo dokonce přes 12 % v české koruně u akcií amerických.

To samozřejmě není úplně standard, ze kterého bych mohl matematicky vyvozovat, že na konci roku bychom se měli nacházet na 24 %. Pokud budeme rádi, že dlouhodobě akcie nesou kolem 9 až 10 % ročně, znamenalo by to, že letošní růst už mají za sebou. Jak ale všichni víme, akciové trhy jsou nevyzpytatelné. Pohybují se ve skokových fázích, kdy rychle tlačí růst nahoru, pak mohou delší dobu stagnovat, anebo také klesat.

Co nás čeká v příštím půlroce, samozřejmě s jistotou nevíme. Jedinou jistotou, kterou na akciových trzích máme, je, že budou kolísat.

Každopádně současný výhled nenaznačuje nějakou blížící se bublinu. Podíváme se ještě v závěru na to, jak se chovat v době, kdy jsou trhy na maximech, a jestli je na místě být obezřetný, případně čekat s vklady a nákupy, nebo jestli naopak neprodávat. Už asi tušíte, kam bude moje odpověď směřovat, ale zkusíme si ji podložit daty.

V dlouhodobém horizontu můžeme vidět, že akciové trhy přinášejí očekávané výsledky, nebo možná v posledních deseti letech spíše lehce nad očekávání. Vidíme, že poměr růstu mezi evropskými a americkými akciemi se zatím nepřeklápí. V minulých letech měly evropské akcie v některých obdobích našlápnuto lépe než ty americké, ale v dlouhém horizontu stále vidíme, že Amerika vítězí a svou výkonností překonává evropský index.

Při pohledu napříč aktivy můžeme vidět pokračující pokles zlata. Zlato z úrovně kolem plus 20 %, které dosahovalo letos na konci února, kleslo aktuálně na úroveň necelých minus 5 %.

Naopak můžeme vidět, že ve chvíli, kdy začalo zlato klesat, akcie rostly. Bylo by hezké říct, že vůči sobě budou dlouhodobě držet tento opačně korelující vztah, ale sledovaný horizont je příliš krátký a nedá se na to spoléhat.

Neusuzoval bych tedy z tohoto vývoje, že zlato bude novou protiváhou k akciím. To zatím příliš nevypadá. Můžeme ale vidět, že zlato reagovalo na uklidnění situace a také na výprodeje, které na zlatých trzích probíhaly od konce února.

Uvidíme, jaká bude reakce zlata na aktuálně se přiostřující situaci na Blízkém východě, konkrétně na konflikt mezi Spojenými státy a Íránem. Zlato je totiž aktivem, do kterého se investoři často uchylují v období nejistoty na finančních trzích.

Letošním pomyslným vítězem, a čekali jsme na to řadu let, jsou nemovitostní akcie, konkrétně indexy nemovitostních společností. Ty v letošním roce skutečně zažily renesanci a jejich výnos přesahuje 15 %.

My například tyto pozice využíváme v portfoliích, ať už u balancovaných strategií vycházejících z Nobelova modelu, nebo u konzervativnějších permanentních portfolií. I naši investoři tedy tuto pozitivní změnu u nemovitostních akcií v posledních měsících rozhodně kvitují.

Když se podíváme na dlouhodobý vývoj aktiv, můžeme vidět, že pohyb zlata zatím není v dlouhodobém pohledu nijak dramatický. I po letošním poklesu zůstává zlato za posledních deset let nad výnosem akcií, což není úplně standardní situace. Bude proto zajímavé sledovat, kam se v dalších letech posune.

V dlouhém horizontu také vidíme, že nejméně radosti dlouhodobým investorům přinášejí dluhopisy. Jejich výkonnost za posledních deset let zůstává stále lehce negativní, a zatím tedy plní především roli stabilizační či brzdící složky portfolia.

Vidíme, že tendence investorů je spíše dluhopisové pozice mírně snižovat. Pozor ale na to, že deset let je příliš krátký horizont pro posouzení, zda se jejich role skutečně změnila.

Posledních deset let bylo navíc poznamenáno dlouhým obdobím nulových nebo dokonce záporných sazeb, což byl fenomén, který trhy dosud nezažily. Ten se nyní napravil. Úrokové sazby se vracejí k normálnějším úrovním přesahujícím 3 % ročně a s tím se může v dalších letech změnit i postavení dluhopisů.

Proto bych na dluhopisy nezanevřel a nevyřazoval bych je z portfolia. Zejména pokud chcete využívat balancovanou strategii, dal bych jim ještě příležitost. My to tak děláme.

Sliboval jsem také, že se podíváme na téma maxim na trzích a na to, jak se chovat v období, kdy jsou finanční trhy, respektive akciové indexy, na maximech.

Můžeme si říci, že maximum na akciovém indexu není nic výjimečného ani neobvyklého. Akciové indexy běžně dosahují nových maxim. Ta jsou přirozeným důsledkem růstu cen akcií, protože firmy generují novou volnou hotovost, která zvyšuje jejich hodnotu, pokud ji celou nevyplatí na dividendách. Mění se také ocenění společností podle očekávaného budoucího zisku a obchodního potenciálu.

Je tedy logické, že akciové indexy nových maxim dosahují opakovaně. Od roku 1950 dosáhl americký index S&P 500 nového maxima celkem 1 325krát.

Mohlo by nás svádět přemýšlet tak, že když index dosáhl maxima, nyní už musí klesnout, protože výš přece jít nemůže. To ale není pravda. Po každém maximu nakonec přijde maximum další. Jediné, co nevíme, je časový horizont. Nevíme, zda to bude za den, nebo za rok. To je otázka, kterou jako investoři řešíme.

Když se podíváme na potenciál poklesu, zjistíme, že ze všech 1 325 dosažených maxim došlo během následujících 12 měsíců k poklesu o více než 10 % pouze v 9 % případů.

Jinými slovy, pouze zhruba jednou z deseti po dosažení maxima trh během následujícího roku klesl o 10 % a více. To je poměrně přijatelné riziko.

Máte tedy devět ku jedné šanci, že po roce na tom budete lépe než dnes, i když nakoupíte právě na maximu.

A pokud jste dlouhodobý investor, což byste při investování do akcií měli být, pak se od roku 1950 nestalo ani jednou, aby byl index S&P 500 pět let po dosažení maxima o 10 % níže než v okamžiku nákupu. Historická data tedy ukazují, že při pětiletém horizontu jste po nákupu na maximu nikdy nedopadli hůře.

Největším problémem je samozřejmě situace, kdy nezainvestujete vůbec.

Chtěl bych zmínit příklad, který nedávno popsal Wall Street Journal. Šlo o mladého českého inženýra, který spoří více než polovinu svých příjmů, a přesto váhá nad koupí nabíječky k mobilu. Myslím, že to dobře vystihuje evropskou spořivou mentalitu.

Problém ale není v tom, že jsme spořiví a odkládáme si polovinu platu stranou. Problém je v tom, že přibližně jedna třetina těchto úspor v Evropě leží v hotovosti, tedy na běžných nebo spořicích účtech a v dalších hotovostních alternativách.

To je něco, co v dlouhodobém měřítku hodnotu peněz doslova spaluje. Když už jsme spořiví a odkládáme si peníze, měli bychom je ukládat do aktiv, která nám pomohou jejich hodnotu dlouhodobě zachovat a rozvíjet. A pozor, hotovost mezi ně nepatří.

Do hotovosti patří prostředky, které chceme utratit v krátkodobém horizontu. Všechno ostatní by mělo být zainvestované a mělo by pracovat.

To je dnes z mé strany všechno.

Přeji vám, ať si užijete i zbytek léta stejně jako jeho první část. Budu se těšit u dalších Aktualit, které nás čekají na začátku září.